Někdy si říkám, jestli nejsou jeany lepší než latexový kalhoty.

12. září 2012 v 19:22 | KaTHulle |  Tokio Hotel
Netuším, co mě to popadlo, ALE zase sleduju starý videa od Tokiáčů. Nevím jak sem se k nim dostala, pouštím si a zpívám písničku od Jeffa v překladu "Vykuř mě" a naráz mi hrajou Tokiáči a IN DIE NACHT z Prahy [×]. A já paralizovaně čumím na jejich xichty, slzy dojetí na krajíčku, protože on to Billy zpívá Tomimu, a to je krásný.
Navíc v Praze v roce 07 a zase mám ten šílenej pocit že sem tam NEBYLA i když sem měla příležitost, lístek k podiu zadarmo, už sem tu o tom psala.
Nebyla sem na koncertě, kde Bill vypadal normálně, neměl na sobě latex a nebyl ověšenej světýklama a hadicema. A uvědomuju si jak šíleně mě to štve, mrzí a jak moc sem naštvaná že sem tam tenkrát nemohla být.

Nestěžuju si na nový styl Billa, jen vzpomínám na starý časy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Sčítání návštěvníků

1,2,3 ...

Komentáře

1 Nicolle Fedorčáková Nicolle Fedorčáková | Web | 14. září 2012 v 9:08 | Reagovat

o bože...máš pravdu sakra.. :P a prečo si nešla keď si mala príležitosť??? :) inač nechápem.. jak že to spieva Tomovi (názov pesničky) :D

2 Mintam Mintam | Web | 26. září 2012 v 10:14 | Reagovat

..protože stěžovat si nemá cenu, nic se většinou nevrátí, a když, tak ne tak zcela, jako jsme byli zvyklí. Je to ale smutná taková vzpomínka, protože už jen titulek tohoto článku vypovídá o mnohém. Mrzí mne, že jsi tam nemohla být, (článek o tom proč mám přečtený ;)) protože je tohle opravdu jeden ze zážitků, který se nezapomíná. Na latexový kalhoty mám pocit jednou zapomenu :(, ale na džíny a tričko, plus zpěv Tomovi... to je něco, co se opravdu člověku vryje do paměti tak hluboko, že má chuť pokaždé dojetím ze vzpomínky stírat slzy.

Nikdy se to nevrátí. (ale beru, že živit je změna, a jak říkáš, nestěžuji si, ale vzpomínka dokáže polapit hodně, natož ta emotivní)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama